Novozélanďané
- Hlavní město: Wellington
- Rozloha: 268 680 km2
- Počet obyvatel:
- Hustota zalidnění: 14 ob./km
- Jazyk: angličtina, maorština
- Náboženství: křesťanství
- Královna: Alžběta II. (Guvernér Anand Satyanand)
znak Nového Zélandu
Vůbec prvním člověkem, který prý spatřil Nový Zéland, a prvním Maorem, o němž jsou záznamy, byl legendární mořeplavec Te Kupe. Kolem roku 800 na své kánoi vyrazil z Hawaiki, pravděpodobně ostrova v blízkosti Tahiti a bez kompasu nebo jiných navigačních přístrojů doplul na západ Tichého oceánu k dnešnímu Severnímu ostrovu. Neobydlenou zemi nazval Aotearoa – Země dlouhého bílého oblaku. Dnešní Polynésané, jimž se až později začalo říkat Maoři, připluli a osídlili zemi v několika vlnách přibližně od roku 1000. Kromě netopýrů tenkrát v Aotearoře nežili žádní savci. Noví imigranti a později i evropští přistěhovalci tady proto vysadili krysy, králíky a psi, kteří v nedotčené přírodě napáchali nepředstavitelné škody. Maoři zanedlouho vyhubili i třímetrového nelétavého ptáka Moa a vypálili obrovské plochy lesa. Zpočátku když bylo dost půdy pro každého osadníka, žili Maoři v relativním míru. O několik století později se rozmohly územní války mezi jednotlivými kmeny a s nimi i kanibalismus. Maoři jsou dnes typickým obrazem kdysi tak hrdého národa a brzy dopadnou jako američtí Indiáni nebo původní obyvatelé Austrálie. Skutečným faktem však je, že i přes mnohé sociální problémy od alkoholismu až po nezaměstnanost stoupá zájem o maorskou kulturu a jejich počet rychle roste. Dnes žije na Novém Zélandu přes 400 000 Maorů. maorská vlajka
Legenda o geologickém původu
Maorská legenda vypráví o Mauim, který využíval kouzel, aby k sobě nalákal obrovská hejna ryb. Jednou přemluvil své závistivé starší bratry, aby s jejich kánoí vypluli daleko od břehů Hawaiki, starobylé domoviny Maorů. Na širém moři potom na rybí hák, vyrobený z čelisti jednoho ze svých předků, chytil rybu tak velikou, že měla na sobě stromy, domy i lidi. Maui rozkázal bratrům, aby se ničeho nedotýkali, než se z Hawaiki vrátí s knězem, který by z ryby sejmul posvátnou kletbu. Chamtiví bratři však na jeho návrat nečekali a začali rybu rozřezávat a jíst. Ta se v agonii zmítala a kroutila, a tím se na ní vytvořily hory a údolí.
Tak byl podle pověsti vytvořen Severní ostrov, který svým tvarem připomíná rybu, pokud se podíváte na mapu Nového Zélandu ze strany, s pusou v zátoce u Wellingtonu, ocasem v protáhlém Northlandu a hřbetní ploutví na Východním mysu. Mauiho kánoe se stala Jižním ostrovem a její kotva ostrovem Stewartovým. Překvapující na celém mýtu je fakt, že Polynésané, kteří jej vymysleli, ve své době žádné mapy neměli.
Tak byl podle pověsti vytvořen Severní ostrov, který svým tvarem připomíná rybu, pokud se podíváte na mapu Nového Zélandu ze strany, s pusou v zátoce u Wellingtonu, ocasem v protáhlém Northlandu a hřbetní ploutví na Východním mysu. Mauiho kánoe se stala Jižním ostrovem a její kotva ostrovem Stewartovým. Překvapující na celém mýtu je fakt, že Polynésané, kteří jej vymysleli, ve své době žádné mapy neměli.
Jedna z maorských legend v jejich jazyce - TE KORE
Snad se vám legenda líbila. Je jednou z mnoha, která se v ústní podobě mezi Maory dědí z generace na generaci (písemnou podobu dostaly až ve 20. století) a která vypovídá o bohaté fantazii a kulturních základech maorské společnosti. Přestože před příchodem Maorů na Nový Zéland žili na ostrově obyvatelé, o jejichž původu a existenci se toho neví o moc více, než že byli lovci ptáka moa, Maorové jsou velmi často považováni za první osadníky. Na Zéland připluli z Polynésie někdy před zhruba 1000 lety. Nový Zéland byl v jejích očích ostrovem ohromným v porovnání s ostatními tichomořskými ostrůvky. Nazvali jej Aotearoa - země dlouhého bílého oblaku. Maoři v minulosti měli velmi pevně zabudovanou hrdost k příslušnosti kiwi - kmeni jako k základní jednotce společnosti. Whenau - širší rodina se všemi strýci, bratrancemi a tetičkami byla něco jako jeho "subjednotka".
Až v roce 1769 připlul Brit James Cook se svojí lodí Endeavour přijít této záhadné zemi na kloub. Podle zápisu z plavby Tasmana, který poznal pouze západního pobřeží, mohl být Nový Zéland spojen východní částí s pověstným jižním kontinentem. Podle tehdejší kosmologie a jejího zákona rovnováhy musel existovat veliký světadíl na jižní polokouli jako protipól k Euroasii. Cook obeplul Severní i Jižní ostrov, navázal s Maory přátelské vztahy prohlásil zemi za majetek britské koruny a pokračoval dále do Austrálie.
Prvními dočasnými bílými osadníky Nového Zélandu byli námořníci, kteří zde téměř vyhubili tuleně, a velrybáři, kteří udělali to samé s velrybami. Oni také přivezli do života maorské společnosti nemoci, prostituci a svojí poptávkou po potetovaných hlavách náčelníků poražených kmenů přivodili nepokoj mezi maorskými kmeny. V roce 1814 první misionář, Samuel Marsden, přinesl na Zéland křesťanství. Překlad Bible byl vůbec prvním psaným textem v maorštině. Od počátku 19. století se na Zéland začali stěhovat první stálí obyvatelé z Británie, které Maorové nazývali a dodnes nazývají Pakeha.
K zabezpečení práv Británie byla mezi guvernérem Williamem Hobsonem, zastupujícím britskou korunu, a mezi 400 maorskými kmenovými náčelníky podepsána v roce 1840 Waitangi dohoda. Tento dokument královně zabezpečoval vládu nad Novým Zélandem, Maorům udělil britské občanství a zaručil jim právo zůstat na svém území, vlastnit půdu, lesy a lovit zvěř. Definice správy nad svými pozemky však byla v britském originále uvedena odlišně od maorského překladu a podle Maorů, kteří o spravedlivosti Waitangi dohody vedou spory dodnes, je velmi poškodila.
Nutno říci, že na rozdíl od amerických Indiánů a australských Aboriginů, Maoři byli bílou společností uznáváni za téměř spoluobčany. Od roku 1867 směli dokonce volit své čtyři zástupce do parlamentu a Maorky dostaly volební právo ve stejném roce jako bílé Novozélanďanky, tedy 1893 jako první ženy na světě. Od doby Waitangi dohody, kdy na Zélandu žilo 90.000 Maorů a 2000 bělochů, se společnost velmi změnila. Války mezi maorskými kmeny a příliv dalších Pakeha, kteří na počátku 20. století na ostrov přivezli chřipku, znamenali pro maorskou společnost téměř zkázu. Vliv bílé společnosti se projevil i na způsobu života. Maoři, kteří na základě nespravedlivých smluv přišli o většinu půdy, strádali, a chtě nechtě se museli přizpůsobit zvykům bílé populace. V sedmdesátých letech dvacátého století již 65 procent Maorů žilo ve městech.
pár obrázků maorských vůdců
.
.
Většina lidí zná důvěrně rázný tanec, který předvádějí novozélandská sportovní mužstva před začátkem mezistátních utkání. Tento nápadný prvek je vždy bouřlivým zahájením, ale jen málo diváků zná jeho původ. Běžně se nazývá "Maorský válečný tanec", v řeči domorodých Maorů "haka pukana". Haka je obecný termín pro mnoho různých tanců, které jsou doplněny písněmi a dějem. V kontrastu s posunky (pukana), provázenými výkřiky, hrozivým refrénem, koulením očima, vyplazováním jazyka, dupáním nohou je tanec poi, s elegancí předváděný ženami, s jemným, ale rázným refrénem, doplňovaným vířením malého, dříve lněného míčku (poi), nacpaného chmýřím sítiny (raupo), který se ale dnes většinou vyrábí z moderních materiálů.
| Kia Ora | Ahoj, dobrý den |
| Ko Karolina taku ingoa | Mé jméno je Karolína |
| He aha tenei | Kdo je to? |
| Kei te pai | Vše je v pohodě |
| Pekaha |
běloch
|
| Morena | ráno |
| Ae | ano |
| Ka pai | skvělý |
maorské děti Maoři v tradičním ,,oblečení"
Zde si můžete poslechnout jednu z maorských písní:
Mapa stránek